Dříve bylo celkem běžné, že žili rodiče s dětmi a jejich rodinami a že měli například dvougenerační domek. Dnes je to ale jinak a mladé rodiny chtějí mít své vlastní soukromí, jenže i tak se může stát, že ke společnému bydlení nakonec dojde. Výhodu to má samozřejmě také a to takovou, že rodiče mohou svým dětem pomáhat s jejich potomky. Tím, že bydlí ve stejném domě mohou potomky hlídat, starat se o ně a v případě, že jsou rodiče v práci, mají klid alespoň v tom směru, že vědí, že je o děti dobře postaráno. Vzhledem k tomu, že naši rodiče jsou zvyklí vařit, tak se kolikrát nemusíme vůbec starat o to, co uděláme k večeři, protože rodiče, resp. maminka, se nám o večeři postará.
Na druhou stranu můžete řešit jiné problémy a to například takové, že se rodiče příliš zapojují do výchovy a své vnoučky se snaží vychovat podle svého a ne podle toho, jak si přejeme my. Nedokážou pochopit, že doba je dnes jiná a to znamená, že i výchova je někde jinde a tak prostě nemohou naše děti vychovávat stejně, jako nás.
Bydlet s rodiči má své výhody i nevýhody. Pokud však s rodiči v jednom domě bydlíte, tak musíte dodržovat určité zásady a soukromí. Rodiče by měli respektovat to, že nemohou jen tak dělat, že je doma pro ně všude a i děti by měly chápat, že rodiče potřebují své soukromí.
Když se partneři hádají, tak ten, který má za sebou v domě své rodiče, si je takzvaně jist v kramflecích a to samozřejmě není vůbec dobře. Je jasné, že jinak se chováme k tchánovi a ke tchýni a jinak potom k vlastním rodičům. Pokud máme děti, pak nás berou za svůj vzor a je potřeba se už jen kvůli nim chovat k rodičům slušně. Ony vidí, co si dovolujeme my a samy pak mohou stejným způsobem reagovat až budou dospělí. Je proto třeba, aby si z nás braly příklad. Děti si tyto návyky nesou do svého dospělého života a proto bychom jim tímto měli ukázat tu správnou cestu.